Proběhne rekonstrukce na Blobu, hlavně u článků, recenzí a povídek.

Zapomenutá planeta II.-kapitola 2.

15. října 2009 v 18:36 | Luisinka8
II. kapitola
Ten den, jsme se sešli v našem bytě. Byla neděle a pršelo.
Vešla jsem a Kirk s Berrym už tam byli.
,,Zdravíčko!'' ohlásila jsem se při příchodu (kdyby měl náhodou někdo pochyby o mojí přítomnosti nebo existenci).
,,Ahojky'' řekli Kirk s Derekem jednohlasně. Jako bratři byli naladěni na stejnou vlnu.
Přisedla jsem si k nim a povídali jsme si. Ale celou dobu se na sebe šklebili, šťouchali do sebe a bylo na nich vidět, že se něco děje. Něco v tom dobrém slova smyslu.
Po tom, co přišla Leda a Derek a sesedli jsme se kolem našeho kulatého stolu, Berry spustil.
,,Lidi, s Kirkem jsme vám chtěli oznámit, že jsme vyhráli jednu soutěž. A jako výhra bylo týdenní kampování nedaleko Shillshiru. Je maximálně pro šest osob a celé zadarmo. Lístek na rodinný stan je od příští soboty do příštího pátku.''
,,Jedeme všichni.'' dodal s úsměvem Kirk, aby překazil možné výmluvy jako: Pracuji, nemůžu, mám vernisáž a tak. Naštěstí nic takového nepřišlo a mě osobně se dovolená docela hodila. Ovšem pro mojí profesorku to bude velice závažná porucha ledvin s podezřením na asteroidy (profesorka je dost melodramatická, tak mi třeba týden nepřítomnosti odpustí, když jí poskytnu šanci, vyžívat se v mém neštěstí a v ledvinových kamenech obřích rozměrů).
Všichni jsme celou neděli snili o tom, co všechno můžeme v lůně přírody nedaleko Shillshiru dělat. Například já se těšila na meditaci, Leda na zvířata, Derek se nemohl dočkat až tam udělá nové motorce zátěžový test a Kirk s Berrym se těšili na vodní přehradu u lesa. Na celou neděli jsme se proměnili v desetileté děti. To jsme ovšem nevěděli, co nás čeká.
Celý následující týden jsme se neviděli, seděli jsme ve školách a prázdnou hlavou a snili o Shillshiru. Práci jsme odbývali a já jsem jednou zjistila, že jsem jedno mimino přebalovala dvakrát za pět minut. Pochopila jsem, proč tak řvalo, nechtěla bych se každé dvě minuty octnout na stole nahá a nad hlavou mít dvacetiletou holku čučící do blba. No, jak říkám, z toho týdne jsme moc neměli.
Až nakonec v pátek přišel den B. neříkám den D, protože B jako Balení.
Zabalila jsem si snad všechno, co obsahoval můj šatník a moje koupelna. Asi na mne budou zítra koukat jako na blázna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama