Proběhne rekonstrukce na Blobu, hlavně u článků, recenzí a povídek.

Zapomenutá planeta II.-kapitola 6.

15. října 2009 v 18:39 | Luisik
VI. kapitola
Probudila jsem se ve stanu. Podle mých hodinek bylo devět odpoledne. Na postelích leželi všichni. Spali jako mimina.
Nic jsem si nepamatovala od chvíle, co jsem se ponořila do té vany. Možná jsem usnula, možná mne sem odnesli. Nevím, ale jestli ano, mají tu opravdu dobrý servis.
Počkala jsem, až se ostatní probudí. První se vzbudil Berry.
,,Ahojky, Tess.'' hlásil s přivřenýma očima a česal si přitom rukou vlasy.
,,Nazdárek.'' odpověděla jsem a zkontrolovala jsem si mobil. Neměla jsem ani trochu signálu. ,,Je to tady fakt dost dobře izolované. Až moc, řekla bych.''
,,Taky nemáš signál?'' zeptal se Berry, ale bylo mu jasné, co odpovím.
,,Ne, to nemám.'' byla jsem naštvaná. Co když dojde k nějaké závažné věci a já o tom nebudu vědět. Cítila jsem se tak daleko od civilizace jak jen to je možné.
,,Jaká byla procedura?'' změnila jsem téma.
,,Víš, že ani nevím.'' jeho odpověď mě dostala.
,,Jak nevíš?'' asi jsem musela vypadat divně, protože s tím, co jsem měla na hlavě a s výrazem, jaký jsem měla na obličeji….. Měla jsem až strach, že se mně Berry zase lekne.
,,No, pamatuji si to jenom do chvíle, co mě ten chlapík zatáhnul do lesa.'' mračil se.
,,Hele, nejsi sám, já si pamatuji jenom to, jak jsem vlezla do vany a potom už nic.'' začalo mě to tady znepokojovat.
Najednou se s velkým trhnutím probudila Leda. Tryskově se posadila. ,,Kde to jsem?!"
S Berrym, jsme na sebe hodili nechápavé a zmatené pohledy a Berry Ledě oznámil, že je ve stanu.
,,To není možné, já teď byla na masáži.'' protestovala přesvědčeně Leda.
,,Ty si nepamatuješ, kde jsi byla?'' zeptali jsme se jí téměř jednohlasně.
,,Ne, jenom to, jak jsem si lehla na ten masážní sůl a pak už nic.'' valila oči jako by se probudila ze stavu náměsíčnosti.
Aniž jsme se na čemkoli domluvili, vyskočili jsme s Berrym z postelí. Já přistoupila ke Kirkovi a Berry k Derekovi. Prudce jsme s nimi zatřásli.
,,Vstávat!'' možná jsme byli trochu hrubí, ale hromadná ztráta paměti dokáže rozrušit.
Leda nás nechápavě sledovala. Ještě chvíli a začalo by se jí kouřit z hlavy.
Kirk s Derekem si sedli na postele a mnuli si oči. Tak trochu nechápali.
,,Jaké bylo cvičení?'' zeptala jsem se okamžitě Kirka. Chudák se ani nestačil vzpamatovat.
,,No, asi dobré.'' byl mimo. Zkusila jsem to jasněji.
,,Jaké cviky jste cvičili?'' mluvila jsem na něj jak na nedoslýchavého blbce, ale asi to zabralo.
,,No….. Počkej, já si to nepamatuji. Šel jsem s Derekem do toho lesa a pak jsme se rozdělili. Potom si mě vyzvednul jeden chlap a od té doby si nic nepamatuji. To nechápu.'' myslím, že nechápal ani naše významné pohledy s Berrym a taky asi nechápal, proč jsme to vzali jako samozřejmost.
,,A já si taky na nic nevzpomínám…'' chudáček Derek na tom byl ještě o něco hůř než Leda s Kirkem dohromady.
,,Všichni jsme ztratili paměť.'' řekla jsem. ,,Nikdo z nás si na nic nepamatuje."
,,Oops!'' čekala jsem všechno, ale tuhle duchaplnost zrovna ne. Derek to asi pochopil-průser.
Dvacet minut jsme seděli a koukali do zdi. Pokud by v tom stanu nějaká zeď byla. Dejme tomu, že jsme koukali do plátna.
,,Co budeme dělat?'' zeptala jsem se. Možná trochu přehnaně bojácně a zastrašeně, ale rozhodně jsem si nenechala jen tak pravidelně mazat paměť.
,,Co chceš dělat?'' začal Kirk, jako by mu to bylo jedno. ,,Zůstaneme tady a zjistíme, proč se tohle všechno děje.'' tenhle návrh se mi zrovna moc nezamlouval, ale musela jsem souhlasit, že se nemůžeme prostě sbalit a odjet, aniž bychom věděli, co se tady děje.
,,Asi máš pravdu. Nehodlám tady sedět jako pecka a nechat se smazávat.'' takhle Derek mluvil pořád. Vážně, ale s cynickým nadhledem. Jojo, náš starý Derek byl fajn.
,,Tak jo, zůstaneme tady. A ty, Berry, jestli tomu Ďábelskému personálu něco naznačíš, považuj se za mrtvého.'' Ledě jsem plně věřila. Jako jediná rozumná z týmu by mu dokázala stáhnout přede všemi kalhoty a nařezat mu.
,,Ano, mami.'' pípnul Berry a v zápětí se mohli s Derekem utlouct smíchy.
Potom jsme se šli proběhnout. Abychom vypadali jako rekreující se rekreanti a taky abychom si vyčistili hlavu. Vedla jsem je já. Mám ze všech nejlepší kondičku, protože chodím od mala na jógu, hned po mě je Kirk a pak ti ostatní.
Když jsme po stmívání dorazili do stanu, měli všichni pročištěnou nejen hlavu, ale i plíce. Já jsem byla naprosto nedotčená vydanou energií, ani kapkou potu a měla jsem dobrou náladu a jasné myšlenky. Kirk už na tom byl hůř, ale dalo by se to říct tak, že kdyby musel, uběhl by ještě pěkných pár kilometrů. Z ostatních na tom byla nejlépe Leda, ale už ta funěla a lilo z ní, ale pořád by měla tu sílu utéct rozzuřenému slemkovi, kdyby bylo třeba.
Ale Dereka s Berrym by si slemek vychutnal, ti by se snad ani nesnažili mu utéct. Vypadali jako by právě přeplavili oceán na vodním šlapadle. A to doslova. I s vymácháním. Byli naprosto mokří a vyčerpaní natolik, že kdybych je osobně nestrčila do sprchy, usnuli by vstoje.
Po tom, co se všichni vykoupali a lehli si na matrace usnuli jako by je do vody hodil. Nikdy jsem nikoho neviděla tak rychle usnout. A Berry s Derekem by se měli jít někam zapsat, protože ty dokázali usnout za letu když padali na matraci. Nepřekonatelný výkon!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama