Proběhne rekonstrukce na Blobu, hlavně u článků, recenzí a povídek.

Zapomenutá planeta II.-kapitola 9.

15. října 2009 v 18:40 | Luisik
IX. kapitola
Minuli nás. Prošli kolem našeho stanu. Šli zkontrolovat monitory. Nejdřív mi bylo divné, že nešli do našeho stanu, ale potom mi to došlo. Jestli chtějí, abychom byli klidní a nesnažili se utéct, nesmí na sobě dát nic znát, a proč by chodili do našeho stanu, když vědí, že tam jsme a že jsme si šli jenom zaběhat. Prosté, jednoduché, geniální. Nebo tak banální, až mi to přijde geniální, nevím. Ale rozhodně je to promyšlené.
Stmívalo se a já jsem se rozhodla, že půjdu spát. Musela jsem se poradit s Kapisé, co dál.
,,Jdu spát." Oznámila jsem a odplížila jsem se na svou matraci. Ale posléze jsem zjistila, že to nebylo nutné, protože ostatní už ani nevěděli, jak se jmenují. Zasloužili si odpočinek.
Já ulehla a do tří vteřin jsem byla v nebi. Světlo, chlad, mokro, nekonečno. Prostě nebe. Chladné, mokré, nekonečné, bílé nebe.
Jak mi to před dvěma lety připadalo příšerné, teď to byl můj druhý domov.
,,Ahoj, Tess.'' ozvala se. Byla jsem šťastná, že slyším ten hlas. Stýskalo se mi. Téměř jsem zapomněla na to, co se dělo dole.
,,Ahoj." čekala jsem, až nějak nakousne konverzaci. Neviděla jsem ji, ale věděla jsem, že tam je a že se objeví.
,,Popiš mi přesněji, co se dole děje.'' požádala mne a já jsem se dala do vysvětlování.
Záře. Přimhouřila jsem oči. Byla to ona. Krásná, bílá, obrovská křídla a pár modrých očí.
,,Máte opravdu vzrušující život.'' zase se uchichtla. Věděla, že se z toho nějak dostaneme, nevěděla jak, ale věděla, že ano. Znala jsem jí dost dobře na to, abych věděla, co si myslí.
,,To teda. Víš něco, nebo mi alespoň něco poradíš?" doufala jsem, že mě v tom nenechá vymáchat.
,,Ano. Moc ne, ale něco ano." Díkybohu, pomyslela jsem si. ,,Prozradím ti, co je to Mirrium." Čekala jsem méně cennou informaci. Toto bylo doslova nad poměry. Kapisé pokračovala: ,,Je to látka, kterou vytvořil Arint. Je to velice šílený vědec. Když jí vpraví do nějakého člověka, ten dotyčný zesílí a bude ho na slovo poslouchat. Nic víc nevím, možná má Mirrium nějaké další účinky, já vím jen o těchto. A nevím, co zamýšlí, ale asi to bude velké, protože si vybral pět bojovníků."
To mne opravdu uklidnila.
,,Děkuji ti." a myslela jsem to vážně.
,,Není za co. Teď jdi a bojuj.'' tak to mne vyděsilo.
,,Bojuj?" vyvalila jsem na ní oči.
,,Ano, myslím tím abys jim čelila. Nedej se." její slova dozněla a já se ocitla zase ve stanu.
Byla pořád noc. Rozhodla jsem se, že na přemýšlení je času dost až ráno a taky že ráno je moudřejší noci a že musím načerpat sílu. Zavřela jsem oči a nechala se uspat bolestí nohou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama