Proběhne rekonstrukce na Blobu, hlavně u článků, recenzí a povídek.

Zapomenutá planeta-kapitola 2.

5. října 2009 v 13:43 | Luisik
II.kapitola
Ten den začal jako obvykle, až na to, že bylo mlhavo a pršelo. Byla sobota, tak jsme se sešli jako každý víkend v našem bytu. Jako první jsem přišla já, měla jsem v plánu udělat něco malého k snídani, tak jsem vytvořila toasty. Prostřela jsem stůl a přitom jsem se letmo koukla do zrcadla. Dneska jsem nevypadala valně. Přes noc jsem hlídala jednomu páru mimčo. Celou noc křičelo jak tur a já to neustále utěšovala a chovala a přebalovala…… prostě očistec, ale bylo to moc dobře placené, nemohla jsem si dovolit říct ne. Takže se ze mě přes noc stalo to, co jsem měla možnost právě vidět v zrcadle. Monstrum.
Moje po zadek dlouhé krabaté platinově blonďaté, většinou volně vlající vlasy byly proměněny v drdol, který není moc svůdný, ani přátelsky vyhlížející, spíš jako by signalizoval: ,,Odprejskni!!!''
Ale bohužel to nebyla jediná změna, která se za Noc Hrůzy udála. Moje oči barvy oceánské modři zešedly a potemněly a dlouhé nakroucené řasy, které obyčejně lemují horní víčka, přejetá jemnou linkou a přírodní dolní víčka byly stěží poloviční, postrádaly objem a nakroucené je držela stěží řasenka. Navíc místo jemných linek lemovaly oči leda tak kostrbaté a nepravidelné černé čáry. Další co se změnilo byla má pleť. Normálně krásná, zdravá pleť byla najednou plná fleků a zdobily ji dva ohromné pytle pod očima.
Opatrně a s obavami jsem se koukla ještě o něco níž a přišla jsem na další překvapení dnešní noci. Moje jindy plné, smyslné rty popraskaly a splaskly. Nemluvě o mém postoji ala Muž po galejích-jenom dodat hůl a mohla jsem jít žebrat.
Jediné co se dalo přičíst k dobru byly tři tisíce na kontě. (Myslím, že ti rodiče původně hledali někoho levnějšího a s kvalifikací, ale nenašel se idiot, který by se k tomu malému tyranovi jenom přiblížil. A podle mě mi ještě srazili původně nabízený honorář.)
Položila jsem na stůl poslední talíře a sklenice a hodlala jsem se odplížit do koupelny (normální záchod jako je ve všech letadlech, akorát doplněná vanou a kýbly s vodou) a dát si sprchu, dvě, tři……… ale k tomu nedošlo, protože jsem málem dostala infarkt.
V té chvíli se totiž do letadla připlížil Berry. Možná se divíte slovu ,,připlížil''. Jakto, že jsem se lekla člověka, který se připlížil? Je to jednoduché, na Berryho obvyklé příchody, při kterých poráží židle a stoly (ať chtěně nebo nechtěně), to bylo plížení.


No, jak jsem řekla, málem jsem dostala infarkt, ale v zápětí jsem mu to vrátila (nechtěně, to je důležité). Berry se zapotácel a dokonce i z dvoumetrové vzdálenosti jsem viděla, jak se mu zužují zorničky, jeho krátké blond vlasy, postupně sestříhané od délky zhruba jeden centimetr až po ramena byly nagelované dozadu do špičky, jako vždy, najednou mi připadalo, že se mu ty zorničky zužily až nějak moc, protože jeho čočky byly jenom čokoládově hnědé, nic nenasvědčovalo tomu, že někdy byla uprostřed černá tečka. Vypadal, jako by se mně opravdu, ale opravdu vyděsil (pročpak asi), protože zaujal obranou pozici-celý lehce přihrbený, pravá noha skrčená až k hrudníku, levá jen lehce a ruce před obličejem, jediné co koukalo ven, bylo háro a jedno oko. Kryl se jako baba, nevypadal na bojovníka.
Chvíli jsme na sebe zděšeně koukali (já při úleku spadla na zem, taky jsem asi vypadala zajímavě, seděla jsem na zadku podepřená oběma rukama a když k tomu připočtu můj aktuální vzhled….), ale pak se nám očividně začal vracet zdravý rozum.


,,Kdo jsi?'' vyrazil ze sebe přiškrceným hlasem Berry. Tak se mu asi ještě nevrátil, pomyslím si, ale než jsem sebe stačila vysoukat, že jsem Tess a že jsem ho nepřišla ani zabít, ani sežrat, postřehla jsem, že se mu zorničky zase pomalu rozšířili a já pochopila, že není mého nesrozumitelného výkladu třeba.


,,To byl vtip'' poznamenal Berry, aby nemusel přiznat, že jsem ho dostala (opět dodávám, že nechtěně). ,,Co se ti stalo?'' zeptal se s nelíčeným zájmem.
V rychlosti, a možná že jsem si ještě trochu přisadila, jsem mu popsala Noc Hrůzy.
Po pravdě řečeno jsem čekala něco jako: ,,Nojo, tak to tě lituju.'' nebo: ,,Tak to ti teda nezávidím.'' nebo aspoň ,,Jasně, tak to už rozumím, proč vypadáš, tak jak vypadáš.'' , ale (a bohužel taky po pravdě) jsem se nedočkala ničeho soucitnějšího než: ,,Aha'' následovaného nevídaným výbuchem smíchu. Ale musím říct, že se od Berryho nedalo čekat nic víc, než to ,,aha'' (ale ten výbuch smíchu teda přehnal!!).
Díkybohu přišla Leda, protože jinak bych milému, zlatému Berrymu zařídila výlet jedním z těch pěkných autíček, které má v držení ambulance.
,,Co se tady děje?'' zeptala se Leda když viděla Berryho obličej rudý smíchy a můj rudý vzteky. Byla rozkročená a ruce měla zapřené v bok. Slušelo jí to, jako vždycky, má malá prsa, sportovní postavu a je vysoká. Má kaštanově hnědé vlasy a hnědé oči.

,,Berry pojede na menší dovolenou.'' přecedila jsem skrz zuby zatímco jsem probodávala Berryho pohledem . Čekala jsem nějakou duchaplnou odvetu, kterých měl Berry vždycky plno, ale nedočkala jsem se ničeho. Pokud se nepočítá zhruba toto: ,,Tesssssssssss… (hahahaha)…….mááá….. (prrrsk)……super….. (škyt)…….job…!!'' Berry má veliké štěstí, že jsem si (inspirovaná až příliš dospělým Lediným pohledem) rozmyslela svoji teorii, že bít se má jenom dítě když zlobí a přítel, který mě štve (zredukovala jsem to pouze na to dítě).
Leda mi najednou připomínala matku, která chce svým dětem dát výprask, za to, že se perou o hračku.
Rozhodla jsem se, že na ni zapůsobím svým šarmem (ten den zrovna nevalným) a milým vystupováním (hahaha). Tak jsem nahodila nepřirozeně široký úsměv a pronesla rádoby medovým hlasem: ,,Ahoj, Ledo, jak ses vyspinkala?'' čímž jsem u Ledy vzbudila ještě mnohem větší odpor než před tím a u Berryho další slzy smíchu.
,,Ne, promiň, ahoj, jak se máš?'' zeptala jsem se Ledy už vážně a přirozeně, přišla jsem k ní a odejmuly jsme se.
,,Mám se dobře, co ty…..i když…..nevypadáš na příjemně strávenou noc..''
Odstoupila jsem.
,,Jo, Noc Hrůzy'' začala jsem podrobně líčit události uplynulé noci. (Na chudákovi Berrym bylo vidět, že se vážně snaží potlačit další a další návaly smíchu. Upřímně jsem ho litovala. Berry je mezi námi stále největší puberťák a abych byla spravedlivá, já jsem hned po něm.)
Berry, Leda a já jsme zasedli ke stolu a povídali si o všem, co nás napadlo. Netrvalo to dlouho a přišli Kirk s Derekem. Taky debatovali. Ale Kirk už při příchodu vypadal nějak nepřirozeně.


Derek má vlasy barvy špinavé blond, nakrátko, rozčepýřené a nosí v nich čelenku. Vlasy mu visí do jeho rudých očí. Má rovné vlasy, proto mu to permanentně sluší.
Kirk má vlasy černé jak noc, občas se zdá, že až vrhají odstíny do modra. Taky rovné vlasy (celkem vzato jsem jediná, kdo z nás má krabaté vlasy, všichni je mají rovné). Kirk je vždy nosí rozčepýřené, nagelované do špiček. Nosí na čele fialovou čelenku, tím pádem jsou vlasy nadzdvižené. Má fialové oči, je jeden z mála lidí na planetě, kteří mají fialové oči. Kirk je vysoký a štíhlý, má vyrýsované tělo, ale není to zrovna typ, který by kvůli tomu zvedal závaží, Kirk hodiny a hodiny cvičí ta svá bojová umění. Neradno tomu, komu se zachce ho přepadnout.
Kirk s Derekem zasedli ke stolu. Máme kulatý stůl, aby nikdo nepůsobil důležitější. Seděla jsem naproti Kirkovi. Ten po mě každou chvíli během snídaně házel nechápavé pohledy. Po chvíli si toho všimla Leda: ,,Tess měla divokou noc.'' Málem jsem se udusila šťávou. Nebylo to zrovna sousloví, které bych vybrala při popisování Noci Hrůzy.
,,Mohla by jsi to Kirkovi a Derekovi objasnit ty, Ledo, už mě to unavuje.'' Leda se toho úkolu ujala jako malé dítě. Berryho už to očividně téměř přešlo. Usoudila jsem tak, protože se přitopil a následně polil šťávou jenom jednou.
Kirk to pochopil a prohlásil, že jestli bude mít někdy děti, tak se stejně dobrou chůvou jako jsem já . Nemohla jsem se ovšem zbavit dojmu jisté ironie v jeho hlase (to by mě zajímalo proč, vždyť já jsem ta nejlepší chůva v Middlewestu).
Při snídani jsme se dohadovali, debatovali, diskutovali a rozhodovali o různých věcech. Ale celou dobu mi Kirk připadal nějaký divný, nesmál se, nebavil nás svými historkami a nebyl tak optimistický jako vždycky. S Kirkem se dá bavit o všem, můžeme si s ním dělat ze všeho srandu, můžeme si k němu přijít vylít srdce a naopak, ale dnes byl zvláštní, jako by to nebyl on.
Rozhodla jsem se, že se ho zeptám, co se děje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama