Proběhne rekonstrukce na Blobu, hlavně u článků, recenzí a povídek.

Zapomenutá planeta-kapitola 5.

5. října 2009 v 13:47 | Luisik
V. kapitola
Byla jsem na neznámém místě, nikde nic, jenom bílé, oslňující světlo. Byla mi zima, třásla jsem se.
,,Takže jsi přišla.'' ozvalo se. Nedalo se určit odkud, vše se rozléhalo, hlas se stále vracel. Byl ženský


,,Ale kam?'' můj hlas zněl, jako by to můj hlas nebyl, byl prázdný, také se tak rozpínal, vracel se a zase se oddaloval až dozněl úplně.
Bylo ticho. Velké ticho.
,,Jsi doma.'' hlas se mi zdál blíž než před tím, byl silnější, ale zároveň, jako by se z něj ztratila energie. ,,Proč to tady nikdo nepoznává?'' hlas byl zklamaný a ještě o kousek blíž než před tím.
,,Kde to jsem a kdo jsi ty?'' začínala jsem propadat panice, chtěla jsem se vrátit domů, k přátelům.
,,Trochu moc otázek nemyslíš?'' hlas se uchichtl ,,Brzy to poznáš sama.'' hlas se jakoby oddálil. Dlouho bylo ticho. Klepala jsem se zimou a v hlavě jsem měla jenom otázky, chaos a paniku.
,,Pořád nic?'' spadla jsem na zem leknutím. Hlas se ozval přímo u mě. Seděla jsem na zemi a čekala, hlas se vytrácel a znovu se neozval. Zem byla mokrá, seděla jsem na ní, ale jako bych jí neviděla. Ta bílá mě oslňovala, připadala jsem si jako v nebi, nikde nic. Ale do takového nebe bych se dostat nechtěla. Vstala jsem a naslouchala.
,,Jsem tvá sestra.'' ozvalo se a přede mnou se objevila záře jasnější a bělejší něž vše kolem. Pomalu jsem přivykávala světlu. Začala se mi před očima rýsovat postava. Bílé šaty, bílé vlasy, ale přitom to byla mladá žena. Až jsem rozpoznala oči. Byly modré, smutné. A za postavou se rýsovalo ještě něco, bylo to velké, větší než ta postava. Ano, poznala jsem to. Ta postava měla křídla.
,,Ty nejsi má sestra.'' řekla jsem.


,,Ale jsem, já jsem sestra všech. Jsem stvořena z energie a světla. Stejně jako všichni. I ty.''
,,Proč jsem tady?'' ta otázka se ozývala déle než ostatní věci, co jsme řekly.
,,To chtějí vědět všichni. Proč vy, lidé, hledáte pravdu, ta se projeví sama, ve správný čas. Ale dobrá, když to chceš vědět. Jsi tu proto, protože jsi jedna z mála lidí, skrz které můžeme procitnout, vejít do světa lidí. Máš dar, jenom zatím nevíš, jak ho používat. To přijde, neboj, já si tě ohlídám.''
Žena zmizela, vše potemnělo. Padala jsem, hluboko. Ztratila jsem vědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama