Proběhne rekonstrukce na Blobu, hlavně u článků, recenzí a povídek.

Zapomenutá planeta-kapitola 7.

5. října 2009 v 13:48 | Luisik
VII. kapitola
Já mám to štěstí, že nemám nejmenší problém s krví (na rozdíl od mého přítele Dereka, který se rozeběhl do koupelny). Tak jsem klidně odešla s Kirkem do kuchyně očistit si katanu. Kirk měl rozšířené zorničky natolik, že jsem pochybovala, že ví, že je se mnou nebo dokonce tady.
Ale nebyl jediný, kdo byl mimo, já se pořezala o katanu a Leda se polila vodou, když se snažila vyčistit ten koberec.
Vyčistila jsem si katanu a šla jsem do pokoje za Berrym a Kirkem. Kirk se snažil Berryho ošetřit, ale zdálo se, že mu spíš ještě víc ubližuje. Vzala jsem náplast a zalepila Berrymu roztržené obočí. Potom si musel lehnout a já mu ošetřila i břicho. Bála jsem se, aby to nebylo vnitřní krvácení, ale bohudík nebylo, jenom velká modřina.
Po tom, co jsme se s Berrym přidali k Ledě a ten koberec kupodivu vydrhli, jsme se sešli v kuchyni, čekalo nás rozhodnutí, co dál. Bylo to důležité rozhodnutí, které nám mělo ovlivnit život (tak jsem usoudila nejen podle mého selského rozumu, ale i podle toho, že kvůli poradě opustil své stanoviště v koupelně i Derek).
Celou poradu jsem byla jinde, přemýšlela jsem o tom snu, jestli měl nějaký hlubší význam, nebo jestli to byl jenom výplod mojí fantasie.
Potom jsem si dodala odvahy a promluvila jsem. Asi jsem někomu skočila do řeči, protože se na mě dívali jako na zjevení.
,,Slyšeli jste někdy o tom, že bychom byly stvořeni z energie?''
,,Ne, myslím že nikdy.'' Berry měl asi velké bolesti, nemohla jsem ho nutit aby ještě k tomu přemýšlel.
,,Ne, to jsem nikdy neslyšela.'' Leda vypadala zamyšleně, na každou otázku chce vždycky odpovědět stoprocentně správně. Skoro jsem až slyšela, jak jí v hlavě chrastí.
Kirk byl lehce letargický, jenom zakroutil hlavou, ale bylo mi jasné, že i kdyby něco takového někdy slyšel, nevěnoval by tomu pozornost.
,,No, já asi ano…ale…nevím to jistě.'' Derek lovil v paměti. ,,Jednou mi to říkala matka nebo otec, možná jsem to i četl…ano, ano, četl jsem to. V knihovně. Prý se nějací vědci zabývají tím, jak jsme se na planetě ocitli. Přišli na to, že jsme se rozhodně z ničeho nevyvinuli, ale že jsme druh, který se objevil a dál se pak už nevyvíjel. A některé testy svědčí o tom, že jsme z energie a ze světla. Nějaká chemická reakce…… Proč se ptáš?''
Vyložila jsem jim celý svůj sen. Poslouchali jako malé děti poslouchají pohádku. Nejvíc Leda a Kirk. Když jsem jim to dolíčila, bylo ticho. Ticha mám už za celý tenhle nepovedený den dost.
,,Víš, že existuje pověst o andělech, kteří promlouvají k lidem, komunikují s nimi ve spánku a postupem času si ti lidé dokážou anděla přivolat a mluvit s ním i ve stavu bdělosti? Možná to není jenom báchorka a ty jsi jedna z těch lidí. Člověk s tímto darem je podle té legendy nazýván Honku.''
,,Takže já mám podle tebe nějakou nadpřirozenou schopnost, díky které můžu komunikovat s anděly? To je vtip? To bych o tom musela něco vědět ne?'' byla jsem dost vyschýzovaná, protože jsem právě zažila nejhektičtější a nejbrutálnější den v mém životě a ještě se dozvím, že v budu v noci, kdy se chci vyspat, mluvit s anděly. To není moc povzbuzující.
,,Myslím, že o tom vědět nemusíš. Každopádně, jako Honku jsi se narodila, tak se s tím nedá nic dělat, smiř se s tím.'' Kirka moje přehnaná reakce zaskočila.
,,Dobře, dobře. Omlouvám se, byla jsem nepříjemná, nebudeme se hádat.''
Na hádky jsem byla moc unavená, chtěla jsem si jít lehnout.
,,Jsem unavená, jdu si lehnout. Doufám, že ten anděl nečeká, až usnu.''
Tu noc jsem měla špatné spaní, ale anděl nepřišel. Nemohla jsem uvěřit, že jsem Honku, nikdy jsem o tom neslyšela. K čemu to vlastně je? Až mě ten anděl zase vtáhne do toho zatopeného, nevytopeného, bílého pekla, tak to bude pěkně překvapený, protože na něj vysypu takové množství otázek, že to nezažil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama