Proběhne rekonstrukce na Blobu, hlavně u článků, recenzí a povídek.

Fairy Tail .projekt. 13 - Mise Druhá 2/2. Kapitola 4

5. dubna 2012 v 18:28 | Kayo Kentaro Schiffer |  Fairy Tail .projekt. 13
No jo tak tady to máte, není to nic veselého. Neměla jsem na to náladu, takže je to doják. *připravte si kapesníky* Mno doufám, že se vám i toto podání FT 13 bude líbit, protože takové díly některé budou. Hlavě ty co budou vyprávět o osudech našich hrdinů jako právě tento díl.. Snad jsem ho napsala dobře. XDD


Wille se spěšně postavil a potom sklopil oči. Vypadal zdrceně, jako by si vzpomněl na nějaké bolestivé chvíle svého dětství, které prožil v nevzdálené minulosti. Potom se podíval na Shiory a naznačil ji, aby ho následovala. Shiory se zvedla a šla pomalým korkem ve stopách Willeho. Zavedl ji na malou mýtinu daleko od krvavého jezera a tam se posadil na malý pařez. Shiory si sedla naproti němu. A podívala se na něj.
" Ty víš, kdo to byl?"
"Doufám, že ne."
"Aha…ale víš, že ho musíme najít, zemřela tady spousta lidí. "
"Vím."
"Řekneš mi o tom něco?"
" Promiň, to nemůžu, je to osobní, ovšem řeknu ti, kde bychom mohli najít pachatele." Podíval se na Shiory upřeným a na smrt chladným výrazem. "Je to nedaleko. Malá vesnice, kdysi byla vyvražděna, ale slyšel jsem, že se do ní opět vrací život. Okolo té vesnice je hluboký les. Říkali jsme mu les stínů, protože když je, vítr vycházejí z něj děsivé zvuky a listy uschlých stromů chrastí jako kosti mrtvol v hlubinách podsvětí. Když jsem byl malý, chodíval jsem si tam hrávat na lovce duchů a stínů, ještě se svým nejlepším kamarádem. V tom lese je skála a v ní je veliká tmavá jeskyně. S nádherným jezerem co noc co noc světélkuje jako nebe poseté miliardou hvězd. Pachatel bude jistě tam. Jsem si jist, skoro až moc."
"Dobrá, tak jdeme."
"Jo."
Shiory vyšla směrem, kam ji Wille ukázal. On ji nejistě následoval, skoro jako by se bál co tam najde. Po dlouhých pěti hodinách cesty se dostaly do ony vesnice. Wille se zastavil před vstupem a pozorně si prohlížel nové domy. Které vyrostli na místě, kterému kdysi měl tu čest říkat domov a který pohřbily plameny, tak jako mravenci rozeberou svoji kořist. A když odsud prchal, nezbylo po jeho domově nic jiného, než mrtvolná a temná pustina ohořelých stavení a těl lidí, co nestihly nalézt úkryt ve skalách. Shiory pokračovala dál a ptala se místních na onu skálu, Ukázali na tmavý les nedaleko vesnice. Shiory tam došla vyšlapanou stezičkou a k jejímu překvapení Wille už čekal na kraji lesa.
"Nešel jsi do vesnice?"
"Ne, nemám důvod tam chodit."
" V tom případě nemáš ani důvod tam nejít." Na to Wille nic neřekl a zamířil do lesa. Nejprve vypadal jako každý jiný, ale po nedlouhé chvíli, se stromy začali měnit v děsivé vyzáblé protáhlé kmeny a jejich větve skoro připomínaly ruce, sápající se kamsi v dál. Kúra vypadala jako popáleniny a černé, seschlé listy vyzdobovali tuto děsivou podívanou, jako růže na posmrtném bále. Oba se prodírali hustým křovím a větve porostlé mechem jim stěžovali cestu kupředu.
"Jak sis tady mohl hrát, skoro se tu nehnem."
"Byl jsem menší!"
"To de?" Otočila se na něj Shiory.
"Si blbá! Pochybuji, že ty jsi byla vždy takhle vysoká!!"
"Jistě že ne, ale naštěstí jsem ze svých dětských let vyrostla!"
" Já taky!" Shiory se zasmála a pokračovala. Po dlouhém prodírání se zarostlým lesem se dostaly k oné skále a uviděly neveliký vchod do jeskyně. Trčeli z něj stalagmity a stalaktit jako z pusy nějakého monstra a celé vzezření skály podtrhovalo děsivost krajiny. Shiory vešla do jeskyně a pokračovala úzkou chodbou. Bylo tam chladno, vlhko a vzduch byl nasycen zatuchlinou a hnilobou. Shiory se zamračila a zakryla si nos kusem látky z její dlouhé sukně, protože ucítila puch, co se nedal přirovnat k ničemu, co dosud cítila. Bylo to odporné, nasládlá, hnijící vůně, která se mísila s vůní zatuchliny co zde byla všude cítit.
" Wille co to je?"
"To co hledáme."
"Opravdu? Neříkal jsi, že to co hledáme smrdí tak, že by to zabilo i mrtvého."
"Tady něco smrdí?" Vyvalil oči na Shiory.
"Jo, ty to necítíš?"
"Ne!"
"Aha, buď šťasten, že jsi ušetřen tohoto utrpení, které bych ti s láskou přenechala, pokud by mi bylo dopřáno."
"Jak milé, dopřát mi to co mi jest odepřeno."
"Co?... měl jsi se dát na dráhu básníka, možná, že by jsi perlil a aspoň by ses něčím vryl do historie."
" Teď se snad nemám šanci vrýt do historie?"
"Jako průměrný mág asi těžko."
" Kdo řekl, že jsem průměrný?"
"Já."
" Jak jsi na to přišla? Protože průměrných lidí je spousta, ale výjimečný je jeden z milionu."
"Takže i o sobě si myslíš, že jsi průměrná."
" Jistě že ne, já jsem nadprůměrná, ale ne výjimečná."
" Hej! Proč já jsem průměr!"
"Až mě porazíš, budeš nadprůměr. A pospěš si, Mistře Plenko."
"Ty…. JAK JSI MI TO PRÁVĚ ŘEKLA! Počkej až dokončíme misi! To potom něco uvidíš."
"Kruci, to abych si schovala oči, Když nejsou oči není technika.. hihihihihiiii!"
" Nemám tě rád."
"Vidíš a to ses tolik snažil, abys se mnou šel."
" Jo, protože ty taky používáš temnou magii, tak jsem myslel, že si budeme rozumět."
"Ty používáš temnou magii?"
"Jo, temnou magii ovládnutí a mučení."
"Co? To jsem nikdy neslyšela."
"OOOO…. Opravdu? Jak to, takové krásné stvoření a tak zásadní nedostatky?" Ozvalo se z tmavé uličky za Shiory a ona skoro zamrzla na místě, z té vražedné aury, co dotyčný vyvolával a jen tak, tak se dokázala otočit, aby se mu podívala do obličeje. Byl to kluk, nebyl starý, ale jeho tvář byla seschlá a vyseli z ní kusy kůže, krk a jedno oko měl převázané kusem látky, na sobě měl potrhané a ošoupané oblečení. Jakmile se na něj Shiory podívala, hned ji bylo jasné, že je s ním něco v nepořádku. Odskočila od něj a postavila se vedle Wileho.
"Ahoj Wille, dlouho jsme se neviděli. Copak, že jsi mě postil svojí návštěvou."
"J………….." vydal ze sebe Wille,ale na víc se jeho ústa už nezmohla.
"Ale, a já myslel, že jediný kdo tu ztrácí kusy těla, jsem já, ovšem zdá se, že ty jsi nám ztratil jazyk." Shiory si ho prohlížela a dívala se na jeho nepřirozeně bledou kůži a prázdný výraz. Na jeho ohryzané nohy a vyhublé prsty. A také už přišla na to, odkud se vzal ten odporný zápach, bylo to z jeho aury, a možná i z něj.
" Co jsi zač?"
"Ale , ale… Wille se ti nepochlubil? To on ale nemá ve zvyku."
"Cože? Wille o čem to mluví."
"No Wille o čem to mluvím, že by o tom, jak jsi mě tu zabil a nechal rozkládat moje tělo na dně našeho tajného jezera, přesně tam, kde jsme si slíbili, že se nikdy neopustíme a strávíme zbytek života spolu?" Shory vyvalila oči a podívala se na Willeho, s tázavým pohledem.
" Co to říká?"
" No Wille co to říkám, neřekneš jí pravdu, o tom jak chladnokrevný vrah jsi. Jak jsi zabil mě, své rodiče, lidi co se o tebe starali a vyvraždil celou vesnici?"
"TO JSEM NEUDĚLAL!" Matka i Otec zemřeli při nehodě!"
"A kvůli komu byly tak rozrušeni, kvůli tobě, takže je to tvoje vinna, je to skoro to samé jako bys je zabil."
"NE!!!!!!"
" Ale ano, podívej se na tvoji roztomilou kamarádku, jak touží po odhalení tvé minulosti… Tak já začnu…"
"MLČ!"
" Copak bojíš se pravdy? Tady tvůj malý roztomilý přítel, zabil svoji rodinu, bylo to, když měl narozeniny a donutil je, aby jeli do zábavního parku, jenže ten den hodně pršelo, dostali smyk po mokré vozovce a nabourali do stromu. Když se to stalo, Willemu nic nebylo, byl jediný, kdo mohl vyjít z auta, jeho rodiče tam byli zaklíněni, proto vystoupil z auta a začal volat o pomoc, rozhodl se pro někoho dojít, jenže auto začalo hořet. Díval se do toho ohně a pozoroval svoji matku, jak se snaží dostat z plamenů, ale její nohy byly zaklíněné a ona se nemohla ani pohnout a nakonec se i její tělo přestalo hýbat a kleslo do rudých plamenů smrti. Jen se díval na to, jak umírá a nedokázal nic udělat, jen se dívat. Potom se ho ujali staří lidé z naší vesnice, byli to staří mágové a tak Willeho učili jak používat magii. V tu dobu jsem byl o tři roky starší, jemu bylo 5 a mě 8. I přes to, že byl Wille malé děcko, jsme se až moc době sblížili. Začali jsme spolu dělat výtržnosti a vlastně všechen čas jsme trávili spolu. Byl jako můj mladší brácha. Ale čas šel dál. Wille byl opravdu dobrý v kouzlení, ale já se musel učit řemeslu mého otce, to se mi nelíbilo a tak mě Wille učil to, co už uměl. Chodili jsme sem do této jeskyně. Nejprve jsme o zářícím jezeru nic nevěděli, ale jednu noc, zrovna tehdy když jsme poprvé spolu utekli, uviděli jsme tu krásu, která se před námi takovou dobu schovávala. Každou noc, z hlubin tohoto jezera k hladině vstupují miliardy medúz. Světélkují a vypadají jako noční obloha! Noční obloha poseta tak jasnými hvězdami, že takové ještě dosud nikdo nespatřil. Bylo to něco nádherného. Ten den mě bylo 13 a Willemu 10. Asi jsme si tu noc neuvědomili sílu svého slibu, který jsme si zde dali.

"Wille."
"Ano Tomo?"
"Že už napořád zůstaneme spolu."
"Jasně, navždy, Nikdy tě neopustím!"
" Slibuješ?"
"Hmm…" Věnoval mi sladký a hřejivý úsměv a v ten den pro mě začal znamenat mnohem víc než přítel. Byl pro mne vším.

Na potvrzení svého slibu jsme se chytli za malíčky a celou noc jsme se nepustili. Ráno jsme se probudili spolu schouleni pod mým pláštěm. Na okraji teď již temně černého a děsivého jezera a jen z dutiny ve skále na nás dopadaly lehké denní paprsky. Když jsme se vrátili domů, oba jsme dostali co proto. Ale naše společné přátelství tím nekončilo. Bylo tomu chvíli po Willeho jedenáctých narozeninách, kdy jsme si hráli v slamníku. Byl sychraví den, a protože jsme promokli, chtěli jsme se zahřát a tak jsem rozdělal oheň. Wille neměl oheň rád a rozzlobil se na mě. Že prý by se mohlo něco stát a chtěl to uhasit kusem látky. Jenže ta chytla, Wille se lekl a zahodil ji do slamníku. Potom to nabylo rychlého spádu a vše kolem začalo hořet. Utekli jsme s Willem do lesa a schovali se v jeskyni. Báli jsme se hněvu našich rodičů a nadávek za problémy co jsme způsobili. Tam jsme byly skoro dva dny a na pokraji třetího dne jsme se začali hádat. Nevím už vlastně ani proč. Jen vím, že to bylo chvíli po půlnoci a naši hádku zaléval svit medúz plavajících v jezeře. Byl jsem naštvaný a řekl jsem mu, že se chová jako malé děcko co neví, co chce. Nic mi na to neřekl a začal se tvářit smutně, dokonce jsem na jeho tvářích zahlédl malou kapičku slz. Byl jsem starší a věci jsem už viděl jiným pohledem a tak jsem ho objal tak vroucně jak nejlépe jsem to svedl. Vždy jsem ho měl moc rád, ale poslední dobou jsem ho přestával vnímat jako svého bratra a chtěl jsem, aby to pochopil i on. A tak jsem ho políbil. Wille se vyděsil a odstrčil mě. Ovšem. Já jsem stál na kraji jezera a spadl jsem do něj. Snažil jsem se dostat se ven, ale ty medúzy. Zapletl jsem se do nich a ony mne začali stahovat do jezera. Bodali mě svými šlahouny a vpouštěli do mých svalů jed pro znehybnění. S napětím všech sil jsem vystrčil ruku z vody a natáhl ji k Willemu. Doufal jsem..ne chtěl jsem, aby mě zachránil. Aby i on mě podal ruku. Doufal jsem, že i on mě miluje. I kdyby mě nemohl zachránit, aby se mě jen naposled dotkl. Wille tam, ale stál a díval se na mě jak medúzy drtí i zbytek mého odporu, mého odhodlání žít a táhnou mě do nevratných hlubin svého království, ze kterého se živí již nevracení. JEN SE DÍVAL… CHÁPEŠ TO?.... nechal mě tady umřít. I když řekl, že spolu zůstaneme navždy. SLÍBILI JSME SI TO! Stačilo by mi i to. Kdyby se jen pokusil mne zachránit. Kdyby mi jen naposled podal ruku…" Otočil se, se sklopenou hlavou a už nic neřekl. Shiory se otočila na Willeho, který se snažil udržet svoje emoce na uzdě a pokoušel se něco říct. Potom se začala vzdalovat z jeskyně, až vyšla do lesa a posadila se na kámen, před jeskyní. Kde slyšela už jen jemné zvuky jejich rozhovoru.
" A..ale… já nemohl.." "Nemohl jsem ti podat tu ruku, bál jsem se." Tomo se začal smát.
"Bál? Ach ano, já zapomněl, každý se bojí smrti, bojí se, že to něco, může být naposled, bojí se, že jeho činy budou mít kruté následky. A hlavně se každý bojí toho, že bude umírat s vědomím, že neudělal to, co měl. Že nedokázal dokončit něco, co pro něj bylo nejdůležitější, že svůj život nežil naplno. Že nedokázal něco, co mohl. Nikdo nechce umírat s pocitem. Že mohl žít lépe. Tíží ho skutečnost, že tyto pocity budou jeho duši stahovat ke dnu nadosmrti. Ale i to vše.. i z toho všeho jsem nikdy neměl strach. To čeho jsem se opravdu, nejvíc bál, byl to, že zemřu sám. Že až budu umírat. Nikdo tam nebude, nikdo kdo mě v mém životě měl opravdu rád, že mě nikdo, koho jsem já miloval, nebude držet za ruku a říkat mi, že je to dobrý, a že na mě nikdy nezapomene. Jediná slůvka "miluji tě" by mě stačila. Ale já jsem zemřel sám, nemilován, nedržen a neobjímán… Proto, nemůžu opustit tento svět a musím den co den snášet bolest v tomto polo rozloženém těle. Bez tepu, dechu a srdce." Chladně se podíval na Willeho. " Až několik dní potom co jsem se dostal, již mrtev, z jezera jsem zjistil, že z vesnice zbyly jen ohořelé trosky. Z mého domova i ze všeho co jsem znal. Našel jsem mezi trámy dokonce i mrtvá těla, lidí, které jsem miloval. Našel jsem tam i tvé adoptivní rodiče."
"JÁ VÍM." Zakřičel Wille a z očí se mu začali hrnout slzy. "Vím to, byl jsem tam. Hned co tě stáhly medúzy na dno, vzpamatoval jsem se a chtěl jsem jít pro pomoc. Ale všichni byli pryč. Mrtvy, a nebo utekli, před zkázou ohně, za který jsem mohl já. V ten den. Jsem skoro umřel žalem a utekl jsem daleko, daleko. Neměl jsem odvahu se sen vrátit. Bál jsem se, že tady najdu tvoje tělo. Ani nevíš, jak těch pět dlouhých let pro mne byly těžké. Nedokázal jsem se jen tak zařadit do společnosti a všech jsem se začal bát a stranit. Moje tvář i mé chování byla maska pro mé roztříštěné a zakrvácené srdce. Ale teď po tolika letech jsem si myslel, že mohu být opět šťastný, vzali mě do cechu, a já jsem si konečně připadal, že někam patřím. Potom jsem šel se Shiory na misi a uviděl ten znak na jazyku té obludy. Byl to náš znak. Náš společný. Hned jsem ho poznal. Ani ve snech by mě nenapadlo, že bych tě ještě někdy mohl vidět. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohl udělat to, po čem jsem celou tu dobu toužil. Je to právě to, co bych si vyčítal i po smrti, když jsem mohl, neudělal jsem to a takové chyby se neodpouští, potom tě již celý život tíží a táhnou tě ke dnu. Avšak, vše jsem si to uvědomil až moc pozdě, pozdě jsem začal toužit po nápravě mých skutků. Od té doby, až do teď jsem si každou minutou přál, říct ti. Jak moc lituji toho, že jsem ten den nedokázal natáhnout ruku a zachránit tě. Jak moc lituji toho, že jsem se bál, zemřít. Kdyby se to stalo dnes, raději bych byl zemřel s tebou. Než nedokázal udělat nic, pro tvoji záchranu. Tak jak jsme si to slíbili. Až moc pozdě jsem si uvědomil, jak moc tě miluji." Wille zvedl oči a podíval se na Toma, který se lehce usmíval, a kdyby mohl z jeho očí by na jeho tváře dopadali teplé slané slzy. Chytil ho za ruce a políbil. Potom se k němu naklonil a zašeptal. "Teď už můžeš zemřít Tomo. Jsem tu a nikdy tě neopustím. Budu tady navždy, jen pro tebe." Potom ještě tišeji, zašeptal. "Miluji tě tak moc jak jen by to lidská bytost mohla dokázat." Podíval se na něj se slzami v očích a držel ho za ruce, dokud se mu v nic nerozpadli v prach. Ještě před tím, však Tomo řekl. " Budu na tebe čekat."
"Já vím…" Dodal tiše Wille a potom dlouhou dobu nedokázal vyjít z jeskyně. Shiory netušila co se tam děje a spadl ji veliký kámen ze srdce, když slyšela Wiileho hlas jak vyvolává kouzlo. Potom uslyšela pisklavý hlas a jakékoli šustění mrtvolných stromů ustalo.
" Tak přece jen v tom byl démon." Řekl Wille když vyšel z jeskyně.
"Co?."
"Ty medúzy, Nebyli silní, ale měli až příliš veliký vliv."
" Co Tomo?"
" Odešel."
"Kam?"
"Určitě na lepší místo, než je toto." Wille natáhl ruku k jasné obloze a korunám stromů, které se začali opět zabarvovat do zelena. "Slíbil mi, že tam na mě počká a já mu slíbil, že až ten den nastane a já opustím tuto zemi, budeme už navždy spolu."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shio Usami No Akira Shio Usami No Akira | Web | 5. dubna 2012 v 18:56 | Reagovat

Božeee Kayo, tohle byl nejlepší díl jaký jaký jsi doteď napsala.. OMG!! Já sem na to hleděla jak vůl a málem sem se rozbulela (Ty OST z Kuroshitsuji udělali svoje :D ) .. fakt se mi to líbilo .. akorát by mě zajímalo jak ten Toma vypadal.. strašně se mi líbí jak všechno krásně popisuješ..  děkuju moc! Opravdu úžasné a těším se na další díl...

2 Lucy Ittoki Kamanosuke Lucy Ittoki Kamanosuke | Web | 5. dubna 2012 v 19:47 | Reagovat

smutnéééé :'( ale aj tak totálne kawaii ... milujem shounen-ai ale toto bolo vážne smutné ... teraz neviem či Wille je gay alebo Tomo bol len vínimka ... ale vážne smutné aj keď som neplakala ale mala som divný pocit a určite by som to nechcela zažiť, dokonca ani cítiť pocity ktoré mal pri Tomovej smrti Willr ani to Tomovo sklamanie :'( ale teším sa na ďalší diel a opať ťa musím pochváliť že si to krásne napísala :)

3 Black~ Nikolaevich Hell ♥ Black~ Nikolaevich Hell ♥ | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 20:09 | Reagovat

Jak už se řeklo, i já jsem toho názoru, že tohle byl ten nejlepší díl, který jsi zatím napssla...
Bylo to dojemné a smutné a jak mě znáš víš, že já takový věci mam ráda...
Dojalo mě to ♥

Těším se na další díl, který bude stejně dobrý ba dokonce lepší...
Vím, že se mam na co těšit ♥

4 Neri Dupre Cavallone ^^ Neri Dupre Cavallone ^^ | E-mail | Web | 6. dubna 2012 v 0:12 | Reagovat

Souhlasím, podle mě taky nejlepší díl, co jsi napsala. Bylo to krásné, nehorázně dojemné! :3 Sice jsem hrozná měkota, ale tohle se mi líbilo! Jestli takovéhle budou všechny díly o minulosti postav, tak se mám teda na co těšit! :3 Ale i tak se hrozně těším na další kapitolu ^^

5 Aoi Gumi Sakura/Fernandes Aoi Gumi Sakura/Fernandes | E-mail | Web | 6. dubna 2012 v 16:28 | Reagovat

*bulí jak mimino* Ty jsi úžasná Kayo!! Tohle byl ten určitě nejlepší díl.. píšeš naprosto dokonale.. Bylo to příšerně dojedmný.. To snad není možný.. já fakt bulím.. Ješiši..jsi první kdo mě rozbrečel povídkou. Prostě dokonalý.. Už se děsně těším na další kapitolu XD

6 Burá(če)k Burá(če)k | 6. dubna 2012 v 23:20 | Reagovat

Já nemám slov. To jak jsi popsala moji, tedy Willeho minulost mě dostalo tak, že jsem nevěděla jestli mám brečet a nebo si nadávat. Toho Toma je mi docela líto i vesnice (ale život jde dál a snad už podobné chyby Wille neudělá). Těším se na další díly. Jak už tu bylo zmíněno, jestli to bude nějak takovýhle tak se nedá nic zkazi.

7 Yuna-Lisa Yuna-Lisa | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 15:00 | Reagovat

Tak tenhle díl mě dostal! Naprosto skvěle píšeš...Těším se na pokračování. Jsem napnutá jak kšandy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama