Proběhne rekonstrukce na Blobu, hlavně u článků, recenzí a povídek.

Opossite - Kapitola2 sprej

1. října 2013 v 17:27 | Kentaro Schiffer |  Opossite 2
Dobrá dobrá. Druhá kapitola s lehkými změnami :3 Pár toho je na víc, pár toho chybí. Ale snad se bude líbit :DD pro úspěch minulých tří komentářů :DDD

Po vyučování jsem zašel do jídelny, která byla vystavena vedle školy a spojena s ní. Musím uznat, že první den na střední škole nebyl tak náročný, jak jsem si představoval. A byl jsem tomu rád. Protože moje představy, že nás hned první den zahrnou srovnávacími testy s omezeným limitem na doplnění, obecními studijními předpoklady a spoustou dalších, byla děsivá. Jídlo nebylo nic moc nějaká rýže s nějakým sosem, ale lepší než to co vaří můj otec. To totiž nežere ani náš pes a to moc vybíravý není. Vzal jsem tác s jídlem a šel jsem si sednout. Jídelna byla prostorná a krásně světlá. Všechno bylo nové stejně jako vnitřek školy. Čím to asi bude?
Došel jsem k stolku v rohu a usadil se. Sedl jsem si mimo stůl své třídy. Sice jsem se tam seznámil s jedním klukem, on ale nechodil do školní jídelny. A tak jsem si neměl s kým sednout, navíc nemám moc rád lidi, víte jak to myslím, prostě se v místě kde je moc lidí necítím dobře. A to byl hlavní důvod, proč jsem niky moc přátel neměl. Dojídal jsem zrovna polévku, když se chodbou, která vedla do jídelny, začaly ozývat výkřiky a nadávky. Dokonce po chvíli chodbou přilítl tenisový míček, který sejmul učitele, co si nesl jídlo k učitelskému stolu. Z chodby se za míčkem vyřítil Kayo, přistoupil k učiteli, podíval se na něj, natáhl ruku k míčku a pronesl.
"S dovolením, to je moje, a příště se dívej, kam jdeš, je to jako na silnici, měl jsem přednost." Potom se na učitele vyzývavě a drze pousmál a odešel se vztyčenou hlavou. Předběhl všechny ve frontě a vzal si oběd.
Bylo to jak z nějakého filmu. Krčil jsem se za nějakým studentem a doufal, že si mě nevšimne. Jakmile zabočil do levého rohu jídelny, oddechl jsem si. Narovnal se a chtěl jsem dojíst oběd když.
"Nazdar Juko, málem bych si tě nevšiml jak si malý." To určitě udělal naschvál.
"H…he. To je milé"
"No samozřejmě." Můj stůl obsadili jeho kamarádi. Ani ne po minutě jsem se ocitl uprostřed jeho bandy, obklopen chlápky co vypadali jako by mě nejradši uškrtili, oběsili, vykuchali, rozdrtili, napíchli na kůl a týden nechali v hladomorně bez vody a chleba. Jak milý pocit, řeku k tomu jedno, nikomu bych to nepřál zažít!! Polykalo se mi těžce a vysychalo mi v krku. Hlavně když se začali bavit o té nové hře, kde se vymýšlí jakým způsobem se dá někoho zabít.
Seděl jsem přikrčen jak hromádka neštěstí. Jeho gorily se mezitím cpali obědem a Kayo jako jediný z nich jedl kultivovaně, což jsem mu připsal k dobru. Dokonce asi věděl, na co se používá vidlička, když ji tak bravurně používal. V tu chvíli co jedl, mi připadal jako normální kluk chodící a učící se na této škole.
"Nedá se to jíst." Trochu zakňourám a ohlédnu se na kuchaře. Moje naděje skončili hned po tom, co jsem na to pomyslel, a zaslechl jeho slova. Vzal lžíci naplněnou rýží a mrštil ji po kuchaři. Ten se tak lekl, že narazil do hrnce, ve kterém byl sos, ten se převrhl a vylil na zem a začal se valit po jídelně. Musím dodat, že byl velice klouzavý, lepkavý a tak se jídelna proměnila ve veřejné kluziště. Lítalo vše, tácy, lidi, zbytky jídla, prostě všechno a všichni co stoupli, na tuto podivnou hmotu. Kayo se zazubil a potom řekl.
"Čas na to se vypařit Juko."
"CO ..? Já …? Ne?!" Protesty nejspíš nebyly nic platné, oni mě prostě popadli a vytáhli z jídelny. A následně i ze školy. Byl jsem zmaten a skoro nechápal co se děje. Situace byla bezvýchodná a zmatená.
"Tak co Juko, co podnikneme?"
"No já musím domů." Zašeptal jsem a skoro čekal svoji smrt.
"Ale no tak hodinku snad máš, ne?"
"No to j…"
"Tak super. Jde se na to, vezmu tě do našeho doupátka."
"Já ale .."
"Jo to je super, že se těšíš."
"No ale … já"
"Jo vím, neboj, zábava bude!!" Nedobrovolně mě dotáhli do nějaké díry ( starý dům ), kde to páchlo kanálem. Posadil mě do starého a myslím, že i drobet prohnilého křesla. Hodil mi nějakou láhev s alkoholem a posadil se na nedaleké křeslo. Podivně zavrzalo a potom z od toho křesla vyběhla myš. Vyvalil jsem oči a skoro jsem měl chuť někam utéct. Hlavně když jsem se podíval na opěradlo svého křesla, kde rostla houba.
"Tak kam razíme teď, zabydlíš se tu až zítra."
"Mohly bychom jít posprejovat tu starou zeď za policií."
"Skvělý tip Momoriko, tak razíme ne?" Postavil se, vytrhl mi láhev z ruky a napil se. Skoro jedním lokem vypil asi čtvrtku.
"Ty si nedáš?"
"No……..N"
"Tak se mi to líbí kluk, co chce vše otestovat!!" Láhev mi skoro narval do pusy a pobídl mě k pití. Ty gorily za ním se na mě dívali a prokřupávali si kloubky a tak jsem se radši rychle napil, než by mi jedna přilítla. Jakmile jsem polkl, měl jsem pocit jako by mi někdo narval do krku žhavé uhlíky. Začal jsem se dusit a prskal jsem všude kolem sebe.
"Vidíš, tak strašné to nebylo, viď!!"
"j…j..jo----" Vykašlal jsem ze sebe.
"No tak, čas vyrazit." Kayo mě popadl a šli jsme sprejovat zeď. Vybaveni vším co je potřeba.
"Já už bych měl jít .." Snažil jsem se vykroutit, ale vždy to bylo naprosto marné. Ať jsem se snažil sebevíc, vždy měl nějakou výmluvu, nebo mě prostě odbyl a nereagoval. Každou moji větu si překroutil a vyložil jinak. Nakonec to i vypadalo, že jsem já snad iniciátor toho všeho a tak jsem raději utichl, než by se mě udělal filmového lupiče diamantů.

*** po půl hodině***
A právě teď stojím před zdí za policejní stanicí se sprejem v ruce. Kayo a ostatní se už činili na zdi. Já tam stál a přemýšlel, co mám dělat, pokusit se utéct?? Ne to nepřicházelo v úvahu v tělocviku, jsem vždy propadal. Nenápadně se někam schovat a doufat, že mě nenajdou?? No, myslím, že i to by mi neprošlo. A poslední nápad, prostě sprejovat s nimi a dělat, že mě to děsně baví? Třeba by mě potom nechali odejít. Ale tento nápad jsem zapudil hned po tom, co mi proběhl hlavou. Přemýšlel jsem a přemýšlel a nevšiml jsem si, že se ostatní nějak rychle pakují se slovy.
"Poldové zdrhejte." Došlo mi to až tehdy když si přede mne někdo stoupl a odkašlal si. Já pomalu zvedl hlavu, abych na něj viděl, protože byl příliš vysoký. On na mě shlížel s přísným a naštvaným pohledem v očích. Já jsem se jen pousmál.
"Já.. já… já jsem."
"TY jsi zatčen !!" Pronesl ledově.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuuneki Yuuneki | Web | 1. října 2013 v 20:39 | Reagovat

Opposite mám celý přečený :-D Těším se na ty různé novinky

2 Lucík tvé SBčko Lucík tvé SBčko | Web | 3. října 2013 v 17:30 | Reagovat

Pěkný díl jako vždy. :-D Těším se na další. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama